Rok po STK jsem si vzpomněl na slova technika, když mě varoval před levým svislákem. Bylo mi blbý investovat nemalý peníze do nápravy úzký, se šnekovým řízením. Na vrakárně se kdysi kolem května zjevila bílá 105ka z r.1987 a byla jako nová, nerezlá a bylo vidět že bude asi po důchodci. Stavil jsem se na vrakárně ráno, abych prostříkal všechny spoje brzdovkou a zvednul auto. Odpoledne jsme tam naběhli s Pavlem a nápravu během 20ti minut shodili a naložili do pepči. Stála 400Kč. Nějakou dobu bydlela v garáži a čekala na den D. Ještě mi jednou Pavel ukázal, jaxe sundavá kotouč a potom už to bylo jen na mě. Když už měl Pepča vačku – něco pro motor, novou barvu –něco pro vzhled, chtělo to ještě něco do třetice, ale tak aby se to stihlo do 25.srpna – Mimoň a tak mě napadlo dát do kupy tu nápravu – něco pro jízdní vlastnosti. Nové díly sem sbíral už pár měsíců, takže sem měl všechno v krabici ve skříni, takže nic nechybělo...
Z Mnápravy jsem odšrouboval řízení – 2 podkovy držící hřeben a kulové čepy.
Předem jsem věděl že na geometrii nebudu pospíchat, proto jsem si na řídících tyčích označil, jak hluboko do kuláku byly našroubovaný, kvůli sbíhavosti.
Potom jsem sundával stabilizátor – chce to opatrně, aby se neutrhla vevařená matka, no já jí utrhl, takže jsem musel navařit novou, lepší.
Teď už zbývalo jen odmontovat z ramen náboj kola se svislákem. Ramena jsem sdrátoval dohromady normálním měděným drátem 1mm2. Na šroubu co drží náboj na spodním rameni by se měla udělat ryska , v jaké byl poloze. Je excentrický a šteluje se jím odklon kola. Na to jsem zapomněl a šroub prostě povolil a vyrážečem vyťuknul. Ramena se od sebe odchýlila a já mohl přestřihnout dráty, aby došla konečné polohy. Teď už šly vyndat pružiny.
Horní čepy šly z ramene dost blbě, jeden jsem nakonec vymlátil a ten druhý vyřešila flexa, ovšem ani ten zbytek co zůstal v rameni nešel ven L - pomohlo až nahřátí autogenem.
Teď už bylo sundáno vše co jsem potřeboval. Nápravu jsem celou obrousil a vše natřel 2x základem syntetikou a 3x vrchní syntetikou. Nápravnici jsem vystříkal voskem.
Další věcí bylo uřezání pružin... x hodin na netu u sousedů a atakoval jsem techweb a 110r web a pídil se "O kolik.."; nakonec jsem je fiknul o půl závitu a flexou dodělal malé dosedací plošky. Řezal jsem spodek pružiny, co se opírá do ramene.
To je vše,co šlo udělat na sundaný nápravě. U řízení jsem vyměnil manžety a nasadil nový kuláky tak,jak byly ty starý s přesností posuvné měrky a řízení přidělal z5 k nápravě.
Teď přišla chuťovka, sundat po 26 letech nápravu z auta. Povolit tlumiče, u převodky volantovou tyč a potom ty 4 šrouby co jsou přístupný z podběhů. 3 jsem povolil skoro normálně, ten 4. jsem zatrhnul. Při tomto povolování jsem zničil prstýnkový klíč, co jsem koupil v Plzni v mototechně mezi Husovkou a Kollárovkou, opravdu kvalitní nástroj. V 11 večer jsem jel pro klíč k Pavlovi do Března. Nápravu jsem sundal a položil pod auto nápravu novou a podle ní jsem musel do kastle vyříznout díru na novou volantovou tyč. Původně jsem chtěl díru kulatou, ale asi sem měl špatnej kotouček ve flexe (něco na něm fakt bylo, když jsem totiž potom řezal Lko 15x15mm, roztrhl se). Potom jsem starou díru zalepil ipou a okolo jsem to celý opatlal barvou..Do kastle jsem uchytil nápravu nejdřív horníma šroubama do kastle a potom i do úchytů zespoda v podlaze. Během toho co jsem tohle rozebíral a skládal, mi pan Bratrů nasadil nový svisláky (má výstružníky a ví jak na to). Mezi ramena jsem vložil řízlou pružinu a spodní rameno jsem panenkou začal přizvedávat. Na horní rameno jsem nasadil náboj s novým svislákem a dál přizvedával spodní, až byla díra spodního ramene stejně vysoko jak dirka svisláku a sešrouboval jsem to dohromady. Potom jsem vyndal panenku. Nutno dodat, že v tomto okamžiku by bylo dobrý vědět, jak byl ten excenrickej šroub natočenej, já si to neoznačil a proto jsem udělal odklon tak napůl a obě kola nastejno. Říkal jsem si, že po Mimoni půjdu na geometrii, ale ani dnes (25.12.06 ) jsem tam nebyl. Možná po zkouškovým v únoru (nakonec jsem tam byl v dubnu 2007).
Náprava byla nahrubo v autě. Teď se na náboj nasadil štít brzdy a držák brzdičů. Potom jsem ohřál horkovzduškou velké ložisko a nasadil na náboj, jo mezi ložiskem a štítem musí bejt to plechovoplstěný kolečko. Ze starýho kotouče jsem sundal to železo na kterým je přidělanej a našrouboval nový kotouč. Potom jsem vnitřek vymazal celej vazelínou a nasadil na náboj. Nahřál jsem malý ložisko a naklepl ho taky a kotouč byl na místě. Nasadil jsem podložku, matičku, závlačku a naklepl zátku.
Teď už to chtělo jen nasadit brzdiče. Nešly, tloušťka novech kotoučů a stav brzdičů si prostorově nerozuměly, další tuning na světě...
Rozpůlit brzdiče, vyndat pístky : kompresor + brzdič = zbraň se solidním dostřelem a schopností ničit omítku. Takže vyndat ty pístky, vyčistit brzdiče, vyměnit gumičky, nastříkat brzdiče, nasadit nový pístky,manžety, sešroubovat a nasadit na auto. Teď okamžik O... s kým odvzdušnit brzdy? No, osobu jsem našel, jen jsme měli dost fatální problém. Při našlapání pedálu moc brzdovky nestříkalo, ale když pak zjistíte, že se někdo spletl a šlapal místo brzdy na plyn, inu stane se :-). Potom už to bylo ok, hold při odvzdušňování se nesmí kecat.
Teď už nastal ten okamžik, když se auto mohlo spustit na zem. Popojelo se kousek dopředu, dozadu, dopředu a dozadu a potom se vše utáhlo tak jak má být. Vyměnil se prostřední díl volantové tyče, spojila se s řízením a bylo hotovo; no ještě jsem potřeboval umýt, abych do auta mohl vlézt.
S odstupem času vím, že jsem měl ještě po pár stech kilometrech znova zkontrolovat dotažení všech šroubů a rozhodně dát závlačky tam, kam patří. Když pak čumíte pod auto a vidíte, že držák brzdičů drží na 3 povolených osmičkách místo čtyřech a na centrovacím šroubu, co spojuje dolní rameno a svislák, chybí matka a kouká už jen konec závitu, je to zajímavý pocit, vědět, že kdybych nepíchnul, tak bych se tam ani nekoukl. Naštěstí při brždění mi to občas jako ťuklo do pedálu, takže bych se možná podíval...
Když jsem se poprvé podíval na auto venku před garáží, jímala mě hrůza, že za takhle vylezlý kola mě zavřou na doživotí, ale postupně jsem si zvykl a už mi to připadne normální. Teda pokud vedle mě nezaparkuje užovka se 155/80 R14. Potom to docela bije do očí. No a za druhý, zlepšily se jízdní vlastnosti; zatáčení je teď takové nějaké rychlejší :-).
Poděkování: Pavlovi za pomoc na vrakárně, sundání kotouče a půjčení pořádnejch klíčů; panu Bratrů za svislý čepy; panu Pěnkavovi za pomoc s vyrážením toho horního čepu; lidem z KOVOTRIA Strupčice za ten autogen; sousedovi za názornou ukázku GO brzdičů; sousedce za odvzdušnění brzd a oběma dohromady za internet a horkou čokoládu :-). Rodičům za to, že mě mají rádi, dávají mi jíst a dbají na to, abych z garáže občas vylez ven. A domácímu zvířectvu se omlouvám za rušení jejich nočního klidu (i králíka nasere, když v 10 večer zapnete flexu...).