Pepíka jsem koupil odhlášeného v roce 2003 od pana Marka, který se jej pro svůj vysoký věk rozhodl prodat. Původní myšlenka byla použít Pepču na ND, ovšem vůz byl natolik zachovalý, že by jej rozřezal jen nefundovaný lovec kovů, přestože měl nakrouceno již 95000km.
Tou dobou jsem již byl rozhodnutý prodat své dost prohnilé Garde a tak se nový vůz hodil. Namontil jsem palubní desku ze Š130, dvouokokou masku vyměnil za 4okou a dozadu nasadil M čelo. První rok jsem jezdil na gumách 155/80R14,což bylo značně záživné, ale při zatáčení i nepraktické. Od r.2003 jsem každý rok najel cca 13000km za každého počasí,což se začalo na karoserii postupně podepisovat. Tím, že jsme jezdili na kolej nemálo naloženi, začaly trpět i nápravy. Postupem času dostal Pepča M nápravy, novou dvojbarvu a hlavně agregát 105 byl nahrazen motorem 120LS, který jsem postupem času dotáhl téměř k dokonalosti. Litinový pětikanál krmený propan-butanem upaloval do 6000 otáček i ve čtyřech lidech a rozhodně nebyl brzdou provozu.
Bohužel zub času hlodá neúprosně a Pepča již volá po totální GO. Motor 120LS jsem ve stavu 109000km od GO prohlásil za mrtvý. Spotřeba oleje dosáhla 0,5l/100km, vložky bylyznačně opotřebované a přesto svých posledních 80km od Prahy do Týnce nad Labem tlačil auto po D11 rychlostí hodné 3 trestných bodů.. K jeho odstávce dojde v květnu 2011, kdy skončí technická. Do provozu se vrátí se zadní úhlovou nápravou z rapida a 4stupňovou převodovkou Garde, bude usazen na 14 kola a poháněn motorem, o kterém se teprve rozhoduji. Buď 120LS ještě ostřejší než byla doteď nebo mix 130 se 136kou; uvidíme.
Každopádně posledních 7let dělal čest vozům řady 742 a v mnoha kopcích si vynutil respekt vozů i o 20 let mladších...